Opustit muže není snadné. Zvláště tehdy, když má žena dítě či děti. Opustit násilného muže je ještě obtížnější. Protože agresivní muž nemá v plánu nechat ženu jít. Nevnímá ji jako svobodnou bytost, ale především jako svůj majetek.
Nemluvě o tom, že žena nemá kam jít. Nemá žádné možnosti. Nemá ani žádné peníze. Velmi často je na mateřské dovolené, nebo nechodí do zaměstnání prostě proto, že jí to manžel nedovolil. Za těchto podmínek se velmi obtížně začíná znovu. Mnohé tyto ženy nemají ani zázemí svých příbuzných. Kdyby ho bývaly měly, je velmi pravděpodobné, že jejich životní situace by nedopadla tak, jak dopadla.
Pokud tyto ženy odejdou z domu, často je pro ně jediným útočištěm azylový dům. Pobyt v azylovém domě rozhodně není snadný. A to ani pro ženu ani pro její děti. Pro mnohé ženy je samotný pobyt mnohem horší, než život s agresorem. Je to velmi obtížná mezistanice na cestě do normálního života.
Normální život jako výzva
Není vůbec snadné vyjít do normálního života
V Azylovém domě žena může s dětmi pobývat maximálně rok. V průběhu této doby má dost času na to, aby zvážila co dále. Má také dost času, aby si vyřešila své finanční a osobní záležitosti. Požádala o rozvod, požádala soud o svěření dětí do péče a určení výživného, vyřídila si sociální dávky, případně aktivně hledala zaměstnání. Měla by si také hledat bydlení. Často může být řešením sdílená domácnost s jinou maminkou s dětmi. Je to cenově dostupnější a obě maminky si mohou vzájemně vypomáhat.
Některé azylové domy nabízejí startovací sociální byty. Ovšem na ty rozhodně nedosáhnou všechny ženy. Dosáhnou na ně ty, které mají největší předpoklady k tomu, že si budou počínat zodpovědně. Budou platit včas nájem, budou se o své děti poctivě starat. Ne všechny ženy v azylových domech jsou totiž v těchto ohledech způsobilé.